Již dříve jsem vlastnil postarší model Surprise XI od RFM, ten jsem vyměnil za podstatně novější S XII, takže už jen zbývala otázka, čím to řídit. Moje původní aparatura Hitec Flash 5SX (budiž jí dopřán věčný pokoj) byla už tak nedostačující a morálně zastaralá, že nepomohly ani berličky rozšiřující možnosti ovládání na straně přijímače (například rozšiřující modul na křidélka/klapky S-Mixer, jehož zapojení zde zveřejním později). Na doporučení doktora Nezhyby padla volba na některou ze špičkových souprav od firmy Graupner – MC-22 nebo lépe MC-24.

 

Začal jsem tedy šetřit. Koncem prosince jsem na německém serveru eBay uviděl aukci, kdy prodávající nabízel aparaturu MC-24 s poznámkou „Kup ihned“. Byl to velice výhodný nákup, neboť prodejce přiložil k vysílači také dva přijímače C-19 a SMC-20, pult a kufr. Neváhal jsem a za dva týdny byl balík doma (mohl být i dříve, ovšem banky přes svátky prostě peněžní převody neprovádějí). Vše přišlo tak, jak bylo oznámeno na aukci, s minimálními známkami použití.Nějaký čas po krátké poradě s doktorem Nezhybou o tom, jak vše nastavit ke správné funkčnosti, jsem osadil RCEO soutěžáka Karancho novým přijímačem a jal se štelovat.

 

Na druhý den (dnes, kdy píšu tuto stať) jsem jel na letiště novou kombinaci otestovat. Byl jsem zvědav hlavně na to, jestli si éro a nový vysílač na sebe zvyknou a nepůjdou si po krku. Nová kombinace mě velice mile překvapila. Nejen že si spolu ti dva rozumí, ale zejména díky nastaveným letovým režimům model po zapnutí motoru vzlétne sám, po vypnutí motoru letí sám a při vysunutí klapek sám i přistane. Všechno na mně i na modelu bylo sice od všudypřítomného bláta, ale pocit po třech měsících modelářské abstinence vynikající. Na pult jsem si zvykl po prvním hodu – bohužel se zjištěním, že kniply se musí hledat již před vypuštěním z ruky. Teď mě tedy čeká nelehký úkol – ono špičkové vybavení si také žádá špičkové výkony, takže letu zdar!


Poznámka: Jen nechápu, proč teď všichni masově přecházejí na 2,4GHz. Právě tohle bylo velmi často uvedeno v inzerátech jako důvod prodeje jinak velice kvalitních souprav, které však pracovaly v pásmech 35 nebo 40MHz.