RCEJ – původní čtyřstovky, dnes už převálcované modernějšími stříďáky. Skalní fandové je lítají, ale v letošní sezóně je už soutěží i pilotů jako šafránu. Podle všeho docela pohodové soutěže, škoda toho malého zájmu, leč „pokrok nezastavíš“.

RCEK – jednoduché, levné a výkonné stříďáky přinesly raketový rozvoj, leč taky se naplno začaly projevovat nedomyšlenosti pravidel. Soutěží se zejména v tom, kdo vyletí v co nejkratším čase co nejvýše, obvykle kam až oko dohlédne. Nic pro slabé nátury, nevyšpicované motory, ne dost tvrdé baterky a špatné oči. Kvalitní a lehká éra i jejich vybavení sice nejsou zrovna za babku, ale taky nestojí majland. Termické lítání se provozuje pouze sporadicky. K uspořádání soutěže se standardně používá počítač, ozvučení a tiskárna. Protože se lítá na hodně startovišť, je běžné samoměření. Na Moravě soutěže zcela vymizely, v Čechách se kategorie pěkně drží a houfně lítá.

RCEN, RCEO – soutěže v kvalitě přistávání v daném čase. Česká varianta – přistává se na čáru, moraváci se trefují k terči. Kvalita modelů ani vybavení není pro dosažení dobrých výsledků nijak rozhodující. Termika se nelítá, nebo jen z nouze. K uspořádání soutěže počítače netřeba, stačí papír, tužka a kalkulačka. Časoměřiči jsou k dispozici vždy, žádné samoměření. Soutěže bývají velmi pohodové. Z hlediska počtu soutěží i soutěžících jsou „Enka“ + „Óčka“ nejsilnějšími elektrovětroňářskými kategoriemi.

RCEV – národní kopie F5J, liší se jen menším rozpětím modelů a bohužel i podstatně menším zájmem soutěžících a pořadatelů. Pokud toužíte po úspěchu, pak nároky na kvalitu modelů jsou poměrně vysoké. Zrovna tak jako nároky na pilota – dokonalá vylítanost, taktická vyspělost a znalost lítání v sebeslabší termice jsou základními předpoklady pro dosažení dobrých výsledků. Taky je nezbytná sebedůvěra, schopnost riskovat (až bezhlavě) a to vše při dostatečně velké dávce štěstí. K uspořádání soutěže se standardně používá počítač, ozvučení a tiskárna. Protože se lítá na hodně startovišť, je běžné samoměření.

F5J – výkladní skříň a Formule 1 elektrovětroňů. Nejrychleji expandující kategorie posledních let, je v centru pozornosti pořadatelů a mnohých modelářů. Nároky na kvalitu modelů, vybavení i pilotní dovednosti jsou ještě mnohem a mnohem vyšší, než u RCEV. Většina soutěží je dvoudenní, bývají pořadatelsky dokonale zvládnuté, leč pro soutěžící obvykle ne zrovna levné.  Kdo má hluboko do kapsy a nedisponuje zrovna dostatkem volného času, měl by si zálusk na tuhle jistě velmi lákavou kategorii dobře rozmyslet.

 

Návrh

imgKategorií tedy máme dost, aspoň na první pohled to tak vypadá. Jenže já mám už pěkných pár let pocit, postupně se měnící v jistotu, že by to chtělo ještě jednu přidat. Inspirací jsou mi především „Óčka“ – jednoduchoučká a opravdu po všech stránkách nenáročná kategorie našla spoustu příznivců, a není to žádná sezónní záležitost. Kategorie je „zdravá jako řepa“ a prosperuje už řadu let. Obdobně se úspěšně rozvíjí kategorie RCVS – „Védvojky na dvě serva“. Nebo třeba historické modely (jsou organizovány a obdařeny pravidly mimo jurisdikci KLeMČR) – jejich rostoucí popularita v posledních letech je nepřehlédnutelná.

 

Co je společným jmenovatelem těch úspěšných kategorií? V první řadě to, že jsou zacíleny na nejširší modelářskou obec. Na nejběžnější modeláře, kteří obvykle nejsou ochotni a často ani schopni vrážet do svého koníčka spoustu peněz a času. Nejen na vlastní soutěžení, ale i na nezbytné treningy. Jsou to kategorie jednoduché, levné, přátelské k soutěžícím i k pořadatelům. A ještě něco – nevyžadují toho mnoho ani od samotných pilotů. Soutěže nejsou stresující. Spíše jsou to přátelská setkání, sice okořeněná adrenalinem sportovního zápolení, ale ne za každou cenu.  Cílem není vyhrát, ale soutěžit.

 

imgLíbila by se mi kategorie z téhle líhně, ale taková, kde by se soutěžilo v termickém lítání. Lze namítnout – je tu RCEV. Pravda, jenže to je kategorie poněkud z jiného soudku – nezbytný je počítač, lítá se na hodně startovišť – jinak to ani nejde, když jsou zavedeny přepočty na vítěze skupiny, kterou samozřejmně nemohou tvořit tři piloti. Pořadatel tak není schopen zajistit dostatečný počet časoměřičů – řešením je samoměření, které k pohodovému průběhu soutěže podle mého názoru zrovna nepřispívá. Volba výšky vypnutí motoru je sice pěkná věc, ale opět lehká komplikace. Hlavní neštěstí je ale v tom, že nutnost lítat z psích výšek extremně tlačí na kvalitu vybavení. Kdo chce vyhrávat, musí mít špičkový model. A takový už dneska nepořídíte za pár korun a postavit si jej není v možnostech běžného modeláře.

 

Na druhé straně nutno uznat, že RCEV má hromadu zastánců (na soutěžích jich sice už tak moc vidět není) a určitě není řešením tuhle kategorii nějak měnit. Autoři si dali s pravidly jistě práci a pochybuju, že by byli přístupni představě, že jim do toho někdo bude vrtat.

 

Tak jsem si dovolil v průběhu asi tak posledních tří let za přispění řady přátel vypotit návrh kategorie, která by se snad mohla líbit. Jsou to vlastně elektrifikované RCV2, využívající elektropohon v kombinaci s barometrickým výškoměrem pro dosažení předem nastavené výšky k zahájení bezmotorového letu. Pracovní název kategorie je RCEP – to „P“ je pevná, rozumí se, že výška.

 

Tolik pro začátek, a než všichni odpůrci začnou prskat, dštít oheň a síru, chci jen skromně poprosit – vyčkejte s unáhlenými soudy, a pokud se vám výše uvedená idea nelíbí, prostě tuhle záležitost ignorujte. Nikoho do ničeho nemíním nutit.

 

V dalším pokračování za pár dní uveřejníme podrobnější text, vysvětlující co, proč a jak. Taky je už nachystaný finální text pravidel. V příštím roce zorganizujeme zkušební soutěž a uvidíme, co bude dále. 

 

 

Ondra Matula, listopad 2015