Dlouho jsem přemýšlel, jestli k tomuto závodu vůbec něco napsat, neboť počasí bylo v době konání soutěže na místní poměry prostě nesnesitelné – zvláště s ohledem na to, jak blízko od jižnějších maďarských hranic se městečko Oberpullendorf nachází. Nakonec jsem se ale rozhodl, že uvedu alespoň pár základních poznatků o elektrokategoriích F5B a F5F s přiblížením toho, jakým způsobem se nyní tyto kategorie létají.

Na úvod v krátkosti shrnu oficiální pravidla podle FAI. Obě kategorie – F5B i F5F – jsou si relativně podobné, jen s rozdíly v konfiguraci modelu a pohonné jednotky. Soutěže se skládají z několika kol, přičemž v každém kole se bezprostředně za sebou létají dvě úlohy – nejprve úloha „vzdálenost“ a okamžitě po jejím odlétání se přechází do úlohy „výdrž“.

Úloha vzdálenost se létá mezi dvěma rovnoběžnými rovinami (označované jako báze A a B) v časovém limitu 200s. Rozhodující je v tomto čase odlétat co nejvíce průletů mezi bázemi, přičemž stoupat se zapnutým motorem se smí pouze mimo báze a v náletu do nich již musí být motor zastaven. Jako platný průlet se akceptuje každé překonání vzdálenosti 150 metrů mezi bázemi, které je navíc potvrzeno zvukovým znamením. Okamžitě po vypršení časového limitu (nebo i před, podle toho jak vyjdou průlety) se přechází do druhé úlohy, což je klasické termické létání na deset minut. Za každou sekundu kluzu se přičítá bod a za každou sekundu motorového letu se naopak bod odečítá. Nakonec se ještě hodnotí přesnost přistání – to je poměrně mírné, neboť se přistává do kruhu s průměrem 10 metrů.

Někdy je možné i pouze s jedním modelem létat obě zmiňované kategorie. V Oberpullendorfu například soutěžil místní Elmar Zafosnik s modelem Backfire jak v primární kategorii F5F, tak v F5B. Rozdíl spočíval pouze ve změně pohonné baterie – jednou tam dal čtyřčlánek LiPol a podruhé pětičlánek. Backfire v konfiguraci pro F5B s pětičlánkem byl nepřekonatelný svým zvukovým projevem. Jedině u něj jsme při zapnutém motoru slyšeli ozvěnu od okolních kopců – byl to prostě řev, jako když startuje raketoplán.

Jak se létá

Každý pilot má svůj osobitý styl letu, pokaždé se ale musí létat co nejekonomičtěji s minimálními zásahy do řízení. Nejefektivněji se asi jeví klasický styl, obraty s náklonem kolem 90° a plynulé a pomalé přechody mezi jednotlivými zatáčkami. Stoupání je potom ve smyslu bojové zatáčky. Takto například létá sám Rudolf Freudenthaler a je to prostě čistá elegance. Jiní piloti experimentují například tak, že stoupání provedou půlpřemetem, pak následuje let z báze A do báze B na zádech s dokončením přemetu. Ostatní zatáčky se již létají klasicky. Třetím stylem – hlavně u pilotů F5B – je létání zatáček pokaždé zvratem - je ovšem potřeba mít vždy dostatečnou výšku.

Pro úspěšný let je nutné si velice důsledně kontrolovat celkový motorový čas – neboť wattlimiter je mrcha neomylná a vypíná vždy v té nejnevhodnější chvíli. Na jedno stoupání by měly připadnout tak 2,5 až 3,5 sekund motoru (samozřejmě podle instalovaného výkonu). Pro termiku je výhodné si ponechat rezervu alespoň 5s, raději však více. To už však záleží na strategii jednotlivce a na tom, jak moc se bude hnát až na hranu možností. Někdy například stačí o pár sekund prodloužit chod motoru při stoupání a není už potom šance na dolétnutí termiky.

Co nového

V Oberpullendorfu bylo přihlášeno přes třicet soutěžících, z toho šest Poláků. Ti soutěžili v podstatě sami mezi sebou, a ač byli přihlášeni v kategorii F5B, výkon měli srovnatelný s efkovými stroji. Bohužel pro ně. Mnoho účastníků také soutěž vzdalo (mezi nimi naneštěstí také my z Česka), neboť to s počasím vypadalo beznadějně: propršená celá noc z pátku na sobotu, vydatný sobotní déšť s mraky až k zemi a žádnými náznaky zlepšení. Vyjasňovat se začalo odpoledne, avšak již bez nás.

Model Avionik B08 (s výškovkou tvaru T)

Na soutěži se potvrdily kvality ruských modelů Avionik (první dvě nebo tři čelní místa v F5B), přičemž s ním létal také dvojnásobný mistr světa Wolf Fickenscher. Bohužel, tenhle eroplán není vůbec levná záležitost, a tak člověka nesmí překvapit cena lehce překračující tisíc Euro. Samozřejmě bez vybavení.

Okolo baterií se toho moc nového neděje, většinou se nabíjí proudem 1C, v časové tísni maximálně 2C. Samozřejmostí je také balancování jednotlivých článků mezi sebou. Nabíječky jsou k vidění nejčastěji značky Schulze, která patří mezi špičku v tomto oboru.

K vidění bylo také několik modelů s přenosem v pásmu 2,4 GHz. Je sice vidět, že soutěžní špička je konzervativní a zůstává raději u svých osvědčených pětatřicítkových souprav, ale pokrok nelze zastavit a „fousaté“ modely se vyskytují už také zde. Více fotografie.

Antény přijímače Spectrum v provedení pro uhlíkové trupy

Vše je v modelu napasované velmi natěsno. Zde je vidět pětičlánek LiPol 3600mAh ve výřezu pod křídlem.

Slovník: Wattlimiter – zařízení pro omezení celkové spotřebované energie motorem, při překročení motor vypne a nejde již znovu zapnout. V kategorii F5B je možné spotřebovat maximálně 1750 W.min, u F5F je wattlimiter nastaven na 1300 W.min. Pro odečet napětí a proudu je do obvodu nejčastěji zaveden bočník.

Poznámka dr. Jaroslava Nezhyby, šéftrenéra elektroletů: