Pan G a drak

Žil byl před dávnými časy jeden velký pohodář, kterému nikdo neřekl jinak než Pan G. Charakterem to byl velmi klidný člověk, kterého jen tak něco nerozhodilo. Pouze v těch řídkých okamžicích, kdy se tak nedejbože stalo a G se stal nepříčetným, chytlo ho to tak silně, že i Chuck Norris byl proti němu žabař. Jestliže byste se zeptali Chucka Norrise, kolik má na svědomí obětí, řekne, že neví a že po první stovce přestal počítat. Zato Pan G je dokáže spočítat všechny s přesností na dvě desetinná místa. Mezi jeho další vlastnosti patří obliba v závodním háčkování nebo umění hlasitého jódlování.

Bohužel se již několikrát přihodilo, že při nácviku určitých skladeb se zřítilo pár okolních budov. Nikdy však nebylo prokázáno, co bylo příčinou těchto zřícení. Vždy šlo prý o pouhou shodu okolností. Jak ale s časem začalo ve vesničanech vznikat podezření, že to úplná shoda náhod asi nebude, byl Pan G donucen odstěhovat se daleko za okraj vesnice. A tak žil na své samotě pouze se svými trofejemi z dávných cest. Sbírku měl početnou, a tak se alespoň při jejím opečovávání nenudil. Mezi ulovenými exponáty nechyběly takové vzácnosti jako afričtí pakoni Gnu, zebry, žirafy nebo dokonce antarktičtí tučňáci. 

Pan G je rovněž velmi inteligentní člověk. Již za mladých let dokázal v krátké chvíli nakonfigurovat svá kamna tak, aby se sama roztápěla a pak i sama přikládala. Vesničané, kteří překonali prvotní bázeň z tohoto obyvatele osamělého domu, si k panu G chodili pro rady ohledně výběru správných kamen do domácnosti a jejich konfigurace. On měl totiž rovněž přehled o nejnovějších modelech různých značek, a jelikož častokrát navštěvoval různá kamnářská fóra a sympózia, dokázal přesně předpovídat budoucí trendy ve vývoji kamen a zateplení domácností obecně.

Jednoho dne šel okolo domu posmutnělý malý hošík. Pan G zrovna na terase bafal svou fajfku s tučňáčím vzorem, a tak se hned zvědavě zeptal: „Kam tak posmutněle, chlapče?“

Hoch byl zjevně otázkou vyveden z míry, ale neutekl a statečně odpověděl: „Co nejdál za hranice, pane.“

G začal vyzvídat. „A to se ti u nás nelíbí? Cítíš to jako krok správným směrem? Co budeš dělat, až za hranice dojdeš a až budeš velký?“

Chlapec to zjevně neunesl a s pláčem se dal do útěku.

Nu což, řekl si Pan G, asi jsem neměl být tak zvědavý. Teď dokouřím svou metrovou fajfku a pak se půjdu podívat, odkud to ten kluk šel. Přece se nemohl vydat za hranice pro nic za nic, všechno musí mít svůj důvod.

Uplynuly dvě hodiny a začalo se stmívat. Pan G již dobafával poslední zbytky z dýmky a přitom sledoval špačky, jak se houfují a letí stejným směrem, kterým utíkal chlapec. Přemýšlel, jestli se vydá po stopách záhady již teď nebo to nechá na zítřek. Ráno moudřejší večera, řekl si, sbalil fajfku a odešel domů. V noci se mu ale vůbec nedařilo usnout. Pořád ho budily jakési divné zvuky, jimž však nemohl přiřadit konkrétní zdroj. Tak jim nevěnoval pozornost – nejspíš termiti, domyslel si a vmžiku zařezával jako dřevorubec.

Když ráno vstával, zjistil, že by nebylo od věci hodit se do gala. Už jen kvůli tomu, že jde navštívit vesnici – aby se místní náhodou nepolekali. A tak si vyčistil dutiny, pojedl kousek kance od večeře a vydal se na cestu.

Celá cesta do vesnice sice příjemně utíkala, ale něco bylo divné. Ptáci vůbec nezpívali a vlastně celé okolí bylo takové jiné. Sem tam mírně ohořelé stromy a v zemi nezvykle velké jámy ve tvaru stop. Jenže co po sobě mohlo zanechat tak obří stopy? To mu vrtalo celou cestu hlavou, vůbec si nemohl představit něco takového. Že by Pták Noh? Nebo Chodící Plejtvák? V životě už viděl i hada srát a žábu mlátit pěstí do skály, ale tohle ještě ne.

Když dorazil do vesnice, popadla ho vlna nevolnosti, kterou vzápětí vystřídalo horko, chlad a nakonec zůstala jen trocha investigativní zvědavosti. Ze všech budov zůstalo jen pár ohořelých trámků. Tady má někdo lepší schopnosti destrukce než já, pomyslel si. Jediná stojící budova z celé vesnice byla – a to Pana G velice potěšilo – hospoda. Vešel tedy dovnitř. Hostinský ještě obsluhoval a dokonce tu hrál orchestr. Dioráma trochu vyvolávjící pocit potápějící se lodi, jen Leonardo DiCaprio chyběl.

„Copak se tu stalo?“ zeptal se hostinského, jenž právě leštil půllitr.

„Inu,“ začal vrchní, „naše království se utápí v dluzích, je krize a lidé nemají co do úst. Král a parta darmožroutů, kteří si říkají šlechta, pořádají drahé večírky, kupují si luxusní kočáry a k tomu kašlou na prosté občany. Je to k nevydržení, proto všichni uhánějí za hranice a hledají štěstí jinde. Teď nám sem navíc z Bruselu poslali draka,…“

„Ahá, tak draka!“ skočil mu do řeči. „Tak to mnohé vysvětluje. Obrovské stopy v zemi, ohořelé lesy, pobořená vesnice, podivná socha na skále, večerní červánky… Co ještě? Ten borec musí mít dech silnější než já, ale to mu nedaruju. Nikdo nebude bez důvodu rozdělávat ohně u mého srubu. Jednak jsou na to paragrafy a pak je to nebezpečné. Co kdyby tím někoho zranil?“

Když tak Pan G přemýšlel, mimoděk si uvědomil, že už má v sobě osm piv a pár panáků. Venku bylo šero a z hor proudil velmi chladný vzduch. Chtěl hostinskému zaplatit, ale ten jen odvětil, že teď už je to stejně jedno a že si zlaťáky do hrobu neponese. Tak se vypotácel z hospody, párkrát se praštil o futra, zakopl o kámen na zemi, ale jinak byl v pořádku. Najednou zaslechl šustění v nedalekém lese. Šustění se blížilo a zesilovalo. Bylo slyšet i lámání kmenů a hlasité funění.

„To záas máááá... něékdo nam-machrováno,“ zahuhňal Pan G a s klidem sobě vlastním se otočil směrem ke zdroji zvuku. Ve svém potácení dokázal chvílemi zaostřit a rozpoznat hlavu draka s křídly. Nebo to bylo několik hlav? Nebo několik draků? Těžko říct.

Pak to na něj ale vmžiku přišlo. Říhl tak silně, až upadl do bezvědomí a drakovi potrhal křídla. Ten se tak lekl, že se ani nezmohl na odpor a utíkal směrem k belgickým hranicím, jen co mu nohy stačily. Takovou ostudu si v životě ještě žádný bruselský drak neuhnal. Už nikdy v životě nedokázal plivat oheň a ani létat, byl z něj drak mrzák. Když jej doma v Bruselu viděli, došlo jim, že není možné náš národ položit na lopatky žádnou hrubou silou. Ne pokud u nás žijí takoví borci, jako je Pan G. Páni vládcové však dostali ještě rafinovanější myšlenku, jak dostat celý svět pod svou kontrolu. Myšlenku zavést kvóty.