POZVÁNKA NA VEŘEJNOU LETECKOMODELÁŘSKOU SOUTĚŽ.

ČÍSLO SOUTĚŽE :624

SOUTĚŽNÍ KATEGORIE :RCEO DLE NÁRODNÍCH PRAVIDEL

POŘADATEL : MODELÁŘSKÝ KLUB při DDM LITOVEL

DATUM KONÁNÍ : 23. ČERVNA 2013 NEDĚLE

MÍSTO KONÁNÍ :LETIŠTE AGRO PŘÍKAZY

V obci Příkazy odbočit pod dálniční most,přes koleje a dále doprava na letovou plochu.

PROGRAM SOUTĚŽE : PREZENTACE-8.30- 8.50 HOD.
ZAHÁJENÍ-9.00 HOD.
PLÁNOVANÉ UKONČENÍ 14.00HOD.

PŘIHLÁŠKY : PŘI PREZENTACE NA MÍSTĚ PŘÍPADNĚ NA TEL.:736 652 591

VKLADY :NA MÍSTĚ SOUTĚŽE 60,-Kč

Výlohy SOUTĚŽÍCÍ :HRADÍ SÁM SOUTĚŽÍCÍ

Soutěže se mohou zúčastnit pouze členové SMČR,dokladem je platný členský průkaz.

Na Vaši účast se těší pořadatelé!

Následující text je vstupním ideovým návrhem pravidel soutěže malých elektrovětroňů, která by měla umožnit soutěžení v termickém létání na principu rovných vstupních podmínek pro všechny soutěžící, se snahou po omezení rozhodujícího vlivu kvality technického vybavení na výsledek a při zachování co nejnižších finančních i jiných nároků kladených na soutěžící i na pořadatele soutěží.

Soutěž je možno absolvovat s běžnými elektrovětroni o rozpětí do 2540mm (100“), které jinak odpovídají technickým specifikacím pro stávající kategorie jako jsou RCEK, RCEJ, RCEO případně RCEN. Pro střídavé elektromotory však vždy platí omezení jako u kategorie RCEK – tj. označení 2826, resp. 2208 s vnějším průměrem 28mm, délkou 26mm, průměrem statoru 22mm, délkou statoru 9mm, pohon dvojčlánkem LiPol, minimální průměr vrtule 250mm. Minimální hmotnost modelu není omezena, ale je předepsáno minimální plošné zatížení hodnotou nad 12g/dm2 celkové nosné plochy.

Smyslem omezení rozpětí je zajistit, aby používané modely si byly vzájemně podobné, aby mezi nimi nevznikaly zásadní výkonnostní rozdíly – jinými slovy řečeno, aby spolu s běžnými menšími modely nemohly zároveň soutěžit velké supervýkonné (ale také extrémně drahé) celokompozity používané např. v kategorii F5J.
Výkonnost pohonné jednotky je omezena proto, aby bylo i technickými prostředky sníženo nebezpečí praktikování tzv. „motorového výstřelu“ – tj. aby soutěžící nemohli získat neoprávněnou výhodu dosažením větší počáteční výšky než ostatní. Pokud i přesto soutěžící použije nějakou jinou technickou, případně i pilotážní praktiku aby dosáhl větší vstupní výšky, bude toto jeho jednání posouzeno sportovně technickou komisí na soutěži a v případě pozitivního nálezu bude soutěžící pro nesportovní chování ze soutěže vyloučen.

Základním principem soutěže je to, aby všichni soutěžící zahajovali svůj bezmotorový let ve stejné výšce nad terénem. Všechny modely proto musí být vybaveny výškovými barometrickými spínači, které zajistí vypnutí motoru v předepsané výšce a v časovém limitu. Detaily technického vybavení nejsou podrobně specifikovány. Za předepsané nastavení výšky a času pro vypnutí motoru zodpovídá soutěžící. Základní výška pro vypínání motoru je určena hodnotou 175 metrů nad terénem v místě soutěže a časový limit na 30s motorového chodu. Zařízení nesmí umožňovat restart motoru.

Soutěžící startují ve skupinách, počet soutěžících v jedné skupině není předepsán. Pro celou skupinu vyhlašuje startér jednotný pracovní čas v délce 8 minut. Začátek letového času 7 minut je dán okamžikem zapnutí motoru, které musí být provedeno až po zahájení pracovního času. Motor se pak musí výškoměrem vypnout stejně jako u kategorie F5J – tj. maximálně po 30 vteřinách od zapnutí, případně dříve, pokud již model dosáhl výšky 175 metrů. Soutěžící, který poletí na motor rychleji, bude muset bezmotorově nalétat o něco více, takže vlastně bude v mírné nevýhodě. Letový čas se měří stopkami, desetiny se vždy zaokrouhlují směrem dolů na celou vteřinu. Maximální zisk za čas je 420 bodů. Konec měření letového času nastane při dotyku modelu se zemí, případně při dotyku s překážkou pevně spojenou se zemí. Celé vteřiny, o které model překročí letové maximum budou odpočteny. Pokud model přistane po ukončení pracovního času, nedostane žádnou bonifikaci za přesnost přistání a navíc mu bude od dosaženého času odpočtena 1 minuta (60 bodů). Během bezmotorového letu se nesmí vrtule v žádném okamžiku točit ani protáčet

Model přistává na bod, bonifikace za přesnost přistání je stejná jako u kategorie RCV2, měří se od špice po zastavení modelu (max.100 bodů, v prvních 2 metrech odpočet po 1 bodu za 20cm, dál odpočet 5 bodů za každý další metr až do 15ti metrů, nad 15 metrů nula za přistání, nad 75 metrů nula za celý let). Model se při přistání nesmí obrátit na záda, nesmí se dotknout soutěžícího ani jeho pomocníka a rovněž se nesmí dotknout jiného soutěžícího – pokud se tak stane, je přistání hodnoceno nulou. Dotek s časoměřičem se chápe jako kontakt s překážkou pevně spojenou se zemí a nevztahuje se na něj žádná penalizace, ani z tohoto titulu soutěžícímu nevzniká žádný nárok na opravu. Srážka modelů za letu je chápána jako nikým nezaviněný incident – proto žádnému z postižených pilotů nevzniká žádný nárok na opravný let.
Soutěž sestává minimálně ze tří letových kol. Pokud se létá více než 4 kola, ale maximálně 6, pak se jeden nejhorší výsledek škrtá. Výsledný bodový zisk je dán součtem bodů za čas a za přistání.

Komentář:
Proč jsou převzaty technické parametry pohonné jednotky podle kategorie RCEK? Hlavně proto, že takové vybavení všichni potencionální soutěžící mají. Kromě toho je tak celkem spolehlivě zajištěno, že nikdo nebude moci praktikovat „motorový výstřel“ nebo se jinak podvodně snažit o získání nějakých výhod oproti ostatním. Tohle vybavení mají soutěžící většinou „přečtené“, nemusí nic vymýšlet ani na modelech měnit. Kdyby chtěl někdo svůj motórek pošetřit, může tam dát třeba vrtulku 10x4“ a měkší baterky, rychlost stoupání není kritická, do 175 metrů se i s podprůměrným stoupáním 6m/s (tj. menším než mají i nejpomalejší RCEK) dohrabe za předepsaných 30 vteřin, a to je vlastně ideální stav. Kdo vyletí nahoru dřív, bude muset víc nalítat v bezmotorovém letu.

Proč není omezena minimální hmotnost modelu, resp. proč je omezena minimálním zatížením 12 g/dm2 celkové nosné plochy? To je právě pro podporu technické tvořivosti, aby ti, kteří si dokážou levně postavit lehké „šprušlové“ éro, do něho ve finále nemuseli dát závaží aby se dostali třeba na 500g. Na druhou stranu aby nevznikaly nějaké superextémní speciály, které by příliš diskriminovaly běžná laminátová „kupná“ éra, je tam to omezení na 12g/dm2 (mimochodem převzaté z pravidel F5J, kde je kromě toho předepsáno i zatížení maximální 75 g/dm2 – to je samozřejmě pro novou RCEV vzhledem k omezení výkonu pohonné jednotky celkem bezpředmětné).

Proč je předepsána jednotná výška vypnutí 175 metrů? Pevná jednotná předem nastavená výška vypnutí je základem téhle kategorie. Jedná se o to, aby soutěž byla přiměřeně spravedlivá pro piloty (absolutní spravedlnost stejně neexistuje - někdo se narodí pěkný a zdravý, někdo krpatý a nemocný a nic se s tím nedá dělat) ale hlavně jednoduchá a levná i pro pořadatele. Kdyby bylo předepsáno odečítání výšek, bylo by pořádání soutěže pro pořadatele mnohem složitější, vznikala by možnost chyb, vyvstala by nutnost přepočtů – tj. nezbytnost instalace výpočetní techniky, ozvučení - tj. elektrocentrála, stany, stoly a podobné vyfikundace. Pak už se nemusí vymýšlet nová kategorie - tohle je pořadatelsky náročná soutěž podle pravidel F5J, kterou kvalitně uspořádá jenom profesionál. A startovné nebude 100,-Kč, ale spíš 50,-EUR. Stanovení jednotné výšky stejné pro všechny piloty na všech soutěžích umožňuje aspoň nějakou souměřitelnost výkonů – třeba pro žebříčky. Kromě toho inspirací je kategorie RCV2, která je taky založena na principu zahájení měřeného letu pokud možno ve stejné výšce – proto je u ní poměrně podrobně popsáno, jak má vypadat vlečné zařízení.

Proč 7 minut letového maxima – podle V2, časoměřiči jsou na to zvyklí a odpovídá to výšce 175 metrů. Proč jen 30 vteřin na motorový let – stačí i pro velmi blbě stoupající éra a soutěž se zbytečně neprodlužuje. Kromě toho je to standardní nastavení výškoměru, praktikované v F5J. Proč není tvrdá penalizace za překročení letového času – jednak podle V2, ale taky aby se s modely nemuselo prát o zem, jako u RCEK nebo F3J. Z téhož důvodu je znovu zavedena nula za „přistání“ na zádech. Proč není opravný start za střet modelů – aby některým pilotům nevznikaly neoprávněné výhody (ti co letí v opravném kole mají vlastně jeden start navíc) a aby se soutěž nezdržovala a nekomplikovala proto, že někteří piloti jsou nemehla. Co se stane, když po uplynutí 30 vteřin se motor nevypne – to je porušení pravidel a nula za let. Co když soutěžící vyletí v motorovém letu výrazně výše než ostatní – situaci posoudí sportovní komise, může nařídit zkontrolovat model, případně vyměnit výškový spínač za jiný, nebo do modelu nainstalovat kontrolní výškoměr a situaci vyhodnotit podle jeho záznamu. Pokud bude zjištěna záměrná manipulace s cílem ovlivnit (třeba instalací upraveného softvéru) výšku vypnutí, bude soutěžící ze soutěže vyloučen. Může soutěžící opakovat start – ano, třeba pětkrát, ale jen v pracovním čase 8 minut a měřit se začne vždy znovu okamžikem opětovného zapnutí motoru – je to výrazný hendikep. Proč není povolen restart motoru – protože „motorová termika“ je jednou z nejvážnějších chorob, kterou trpí současné EK. Ostatně – V2 taky nemají motor a nikomu to nevadí.

A na závěr – lítání s takto upravenými modely – tj. plašmuškami RCEK vybavenými výškovými spínači - jsme již víckrát vyzkoušeli na společném klubovém lítání. Ujišťuji všechny potenciální odpůrce a brblaly všeho druhu, že tahle soutěž nemá chybu! Žádné stání proti větru a „padání“ ze 400 metrů, běžně praktikované u stávajících ékáček. Musí se lítat takticky, hlídat ostatní, hospodařit s výškou, snažit se najít „dobrý vzduch“. Žádné výškové excesy do nevidím moc nehrozí, aspoň v prvních fázích letu. Mimochodem – ta obava z motorového výstřelu je docela oprávněná – běžné modely RCEK stoupající kolem 9 m/s po vypnutí motoru ve 175 metrech ještě setrvačností vylétnou o cca 5 – 7m výše, takže klouzavý let začíná v nějakých 180 – 182 metrech. Kdyby nebyla omezena výkonnost pohonné jednotky, určitě by se našlo hodně dobráčků, kteří by svištěli nahoru 100km/h a po vypnutí v 175m ještě pohodlně vyfičeli do 250ti.

kontakt: Ing. Ondrej Matula, Ahepjukova 25, 702 00 Ostrava 1
IP tel. 591 137 930 (preferuji), případně mobil 604 405 863

Takto dopadl dr. Nezhyba na strážnické soutěži, když se mu po vystoupání zaseknulo výškovkové servo a model se v kotrmelcích ztratil z dohledu. Dopadajícího ptáka si v dálce všiml jeden z modelářů, ovšem už bylo pozdě na jakoukoliv záchranu. Cornix se zapíchl necelý kilometr od místa vypuštění, kolmo do země. Na první pohled vypadal sice nepoškozeně, avšak při bližším prozkoumání je patrný potrhaný potah a popraskaná žebra v křídle. Ještěže byly naplno vytažené klapky...

Inu, létat s načatým servem ve výškovce se nevyplácí a je třeba vždy sledovat symptomy toho, jestli náhodou některé servo neodchází.

Cornix roste na poli

Cornix povytažen z rýhy v zemi

 

Odkazy

www.rceo.eu/Pel-Mel/Jako-houby-po-desti - obdobná havárie z dřívějška, jiný model a jiná lokalita.